Oproti jiným oblastem výroby má potravinářství mnohá specifika. Podívejme se nyní na tři z nich (ačkoli to nejsou zdaleka jediná specifika výroby potravin):

• Rychloobrátkovost – ta je velmi častou vlastností potravinářství. Přestože se nevyskytuje ve všech provozech, ve většině z nich se s ní určitě potkáme.
• Hlavním odběratelem je často nadnárodní obchodní řetězec. Jeho požadavkům je tedy nutné provoz do velké míry přizpůsobit.
• Existují zde receptury, které jsou mnohdy chráněným duševním vlastnictvím. Tyto receptury je nutné dodržovat.

Nápoje bez dotyku lidské ruky

Vzhledem k tlaku řetězců na zrychlení logistických procesů vyvstává potřeba automatizace příjmu objednávek. S ní souvisí nutnost elektronického toku informací mezi odběratelem a dodavatelem. Proto dnešní informační systémy umožňují tzv. EDI komunikaci, která prakticky dokáže vyloučit lidský faktor.

V rámci potřeby urychlení a zvýšení počtu výrobků za danou dobu se v potravinářské výrobě často vyskytuje požadavek na napojení výrobních strojů přímo na ERP systém. To platí zejména u sériově vyráběných potravin, například nápojů. Zde se vyrábí velké série, není třeba příliš velké množství druhů vstupních surovin a je zcela jasné dávkování. Nápoje se totiž připravují podle konstantních receptur, téměř nezávislých například na odlišných vlastnostech různých šarží dodané suroviny, klimatických podmínkách či podobných faktorech, které jiné typy potravinářské výroby mohou ovlivňovat. To znamená, že právě v případě výroby nápojů může ERP prakticky plně řídit výrobu. Stroj si vezme přímo ze systému určitou recepturu, podle pokynů z ERP dle této receptury naplní zásobníky surovinami a automaticky vyrábí. A průběžně pak posílá do systému informace, jaké množství nápoje již vyrobil. Informační systém poté tiskne příslušné etikety, vyskladní potřebný počet surovin a naskladní určitý počet výrobků. Samozřejmě to vše v rámci evidence - posléze dá totiž také signál obchodnímu oddělení, že může zahájit fyzické naskladnění a případnou expedici.

Deset tisíc tyčinek

U jiných typů potravin probíhá proces výroby trochu jinak. Záleží na tom, zda v konkrétní firmě disponují tak moderními stroji jako v nápojářském průmyslu. A také na tom, zda je linka vybavená příslušnou elektronikou – například automatickými váhami, které dokáží elektronicky komunikovat s databázovými systémy. Pořízení takového „chytrého“ stroje je však samozřejmě otázkou poměru cena/výkon, takže je zřejmé, že v menších provozech se jen těžko může vyplatit.

Je však jasné, že existují i další typy potravinářské výroby, nejen nápojářství, kde se vyplatí provoz maximálně zautomatizovat a tedy samozřejmě propojit jej s ERP. Jsou to většinou ty, kde je jednoduchá neměnná receptura, nevelký počet ingrediencí a kde se vyrábí velké množství produktu najednou. Jako příklad uveďme výrobu energetických tyčinek. Ty obsahují zhruba 10 základních surovin. Každá ze surovin po vyskladnění proběhne digitální váhou, je vsypána do nějakého typu homogenizéru, kde se ingredience promíchají. Informace od váhy samozřejmě automaticky putuje do skladového hospodářství ERP systému, kde se u každé položky - bez nutnosti lidské akce - odepíše konkrétní vyskladněné množství.

Pak směs projíždí linkou, která dle pokynů plní formy a tvaruje jednotlivé tyčky, proběhne tepelná úprava, polití polevou a zabalení. Na konci procesu pošle linka do ERP informaci, že bylo vyrobeno například 10 000 tyčinek. Ze systému putuje tato informace na další místa, která jsou v pořadí v logistickém procesu – typicky na obchod a expedici. To koresponduje i se současným trendem – Internetem věcí, což je pojmenování pro vzájemné spojení strojů či věcí běžné potřeby na plné komunikační úrovni s následnou interakcí.

Když si systémy samy povídají

Komunikace mezi dodavatelem a odběratelem – v tomto případě nadnárodním řetězcem - má jeden základní předpoklad: musí být rychlá a bezchybná. To samozřejmě umožňuje pouze komunikace výhradně elektronická, čili v tomto konkrétním případě EDI komunikace.

Díky ní je zajištěn bezpapírový styk, kdy spolu – při velmi omezeném lidském faktoru – komunikují přímo informační systémy. Objednávka automaticky putuje od odběratele k dodavateli, tam se zaznamená a do hry vstupuje jediný člověk – operátor ve výrobě. Ten dá pokyn k zaplánování výroby. Pak už vše jede opět automaticky, jak bylo zmíněno v předchozích odstavcích. Dochází tak ke skutečně obrovskému zrychlení výrobního procesu.

Řetězec si objedná výrobek v určitém množství. Pak na základě naplánované výroby může jeho výrobce u svých dodavatelů – opět automaticky – objednávat suroviny. Ve hře je i nyní ERP systém, který dokáže objednávat automaticky, podle toho, který produkt a v jakém množství je naplánován do výroby.

To však není vše. Systém umí také dodržovat tzv. „bezpečnostní zásoby“ – tedy minimální zásobu surovin a polotovarů, která je nutná pro případné operativní změny v plánu výroby. Některé systémy umí u jednotlivých vstupů kalkulovat s bezpečnostní zásobou na základě sezonnosti či modelací budoucího vývoje.

ERP systém bez zásahu člověka automaticky vygeneruje objednávku a pošle ji dodavateli. Taková samostatnost však představuje nutnost opravdu dobrého nastavení systému – což by však pro zkušeného dodavatele neměl být samozřejmě problém.

EDI komunikace pak funguje i ve chvíli, kdy je produkt vyroben a odvážen ze závodu. Tehdy jde k odběrateli elektronický doklad. To znamená, že odběratel se na dodávku může již předem připravit – zajistit si místo ve skladu, objednat dopravu na filiálky, zapracovat zboží do akčních letáků a podobně. Avízo od ERP systému dodavatele dostane odběratel předem, automaticky, mnohdy ještě dříve než zásilka opustí brány závodu.

Recept je základ

Požadavky firem na udržování receptur mají v podstatě dvě fáze. První fází rozumíme vývoj nových výrobků. Při ní je úkolem ERP mapovat vývoj výrobku – co se kdy přidalo, co ubralo, jaký byl výsledek… Systém má především za úkol udržet historii vývoje každého konkrétního výrobku. Každá změna v něm je zaznamenána a kdykoli se k ní tak lze vrátit (abychom se nestali pionýry slepých uliček…). V ERP systémech se k tomuto účelu využívá tzv. změnové řízení.

Kolem vývoje mohou probíhat i nejrůznější jednání s dodavateli. Z nich vyplývají nekvantitativní údaje, které by ERP systém měl být schopen evidovat – řízení vztahů kolem vývoje i s odběrateli. De facto jde o projektové řízení, protože vývoj výrobku je v podstatě takovým klasickým projektem.

Finanční stránka nového výrobku je velmi důležitá, mimo jiné proto, že náklady na vývoj se dají odečíst z daní. Je tedy třeba přesně vyčíslit náklady - jak materiální, mzdové, či ostatní přímé náklady.

Druhá fáze nastává poté, co je výrobek schválen a jde do výroby. Zde je nutno především sledovat, jak se vyvinutá receptura v praxi dodržuje a sledovat změny v průběhu výrob jednotlivých šarží. To je pak třeba srovnávat s původní recepturou. Porovnává se, kdy a v kterých položkách se výroba odchýlila a proč – v ERP systémech se používá termín odchylkové řízení. V laboratorních podmínkách, v nichž probíhá vývoj, to totiž často může probíhat jinak, než v praxi výroby. Informační systém pak upozorňuje na jednotlivé odchylky a na celkový trend, například na průměrné množství odchylek za období a podobně.

Budoucnost patří automatizaci

Další rozvoj u informačních systémů pro oblast potravinářství předpokládáme na dvou polích. Prvním je důslednější bezpapírová komunikace. Zde je stále co zlepšovat a rozvíjet. Druhou cestou je čím dál větší propojení ERP s výrobními technologiemi, s cílem výroby bez zásahu člověka. To bude probíhat v souvislosti s obnovováním technologických zařízení firem. Výrobní stroje a databázové systémy budou v čím dál větší míře spolupracovat a to za pomoci dalších chytrých zařízení. Už dnes není ničím mimořádným využívání čteček, RFID zařízení, napojení chytrých telefonů. Není však již daleko doba, kdy naložený kamion projede bránou a zařízení v ní obsažené načte veškeré údaje o naloženém zboží. To bude automaticky naskladněno do ERP ještě dříve, než kamion zaparkuje v příslušném boxu. Doba ručních příjemek se stane minulostí.

Martin Frýda