Na pronikání SaaS řešení do firem dává zajímavý pohled analýza společnosti Compubase, která vychází z dat od 410 řešení v této oblasti. První tabulka nabízí pohled na typy funkcí nabízené formou SaaS.

V dalším srovnání nabízí analýza Compubase pohled na vertikální trhy. Tabulka 2 vyjadřuje četnost SaaS projektů dle oboru působnosti zákazníka.

Porovnání těchto výsledků dává v řadě případů rozporuplný dojem. Funkce pro vzdělávaní (e-learning) a školení tvoří velmi často součást řešení založených na SaaS a nebo jsou velmi často formou SaaS dodávány jako samostatné aplikace. Nicméně vzdělávací sektor patří mezi podprůměrně zastoupené typy zákazníků SaaS projektů. Obdobně se ukazuje, že častými funkcemi SaaS produktů jsou ty, které spadají do oblastí networking a telekomunikace, ačkoliv v případě projektů jsou telekomunikační firmy podprůměrně častým typem zákazníků.

Rozpor ve zmíněných dvou případech je ovšem pouze zdánlivý. Firma nemusí mít vzdělávání jako svůj hlavní business, aby mohla mít potřebu zabývat se vzděláváním. Může tím například řešit pouze interní vzdělávání pracovníků a nových zaměstnanců. Analogicky, firma nemusí operovat v oblasti telekomunikací, aby nemohla mít potřebu poptávat řešení, které by zlepšilo komunikaci se zákazníky, tedy kupříkladu telekonferenční SaaS služby.

Narážíme zde na dva protichůdné typy směřování. Software pro horizontální trhy se zaměřuje na pokrytí potřeb, které jsou velmi často identické napříč různými průmyslovými odvětvími. Software pro vertikální trhy je určen pro podporu činností typických pro konkrétní odvětví. Takové aplikace jsou tedy často specializované a podporují práci odborníků v daném průmyslu.

Jak je to tedy s funkcionalitou SaaS produktů zaměřených například na již zmíněné vzdělávání? Ve světle předchozích řádků se jedná o pokrytí a podporu vzdělávacích činností pro firmy a organizace, které ve vzdělávání samy nepodnikají a samo vzdělávání není pravděpodobně součástí (nebo podstatnou částí) jejich vlastního businessu. Toto zapadá do aktuálně pozorovaných trendů v oblasti SaaS, kde se tato kategorie etabluje tam, kde má firma potřebu „zalepit“ díru ve své existující aplikační podpoře firemních agend. Z důvodů rychlého nasazení a cenové dostupnosti v takovém případě zvolí SaaS jako doplněk k jiným systémům, které podporují její hlavní podnikání.

Podobné je to v oblastech jako prodej, finance, HR, helpdesk nebo telekonference, kde firmy nehledají vlastní konkurenční výhodu a které jsou navíc často velice podobně napříč firmami. Jaké výhody vlastně pro SaaS plynou ze zaměření na horizontální trhy. Mezi ty hlavní můžeme zařadit: 

• Veliký okruh zákazníků – typizované služby pro agendy identické napříč různými odvětvími umožňují oslovit obrovské množství potenciálních zákazníků.
• Typizovanost produktu – zaměření se na podpůrné činnosti, na kterých obvykle podnikání dané firmy nestojí a nevyžadující příliš komplexní funkcionalitu, umožňuje držet nižší vývojové a provozní náklady.
• Přímočarost implementace – jelikož se jedná o podpůrné či značně unifikované činnosti je implementace poměrně přímočará (ideálně přijetím čisté verze daného SaaS systému), případně s dílčí parametrizací. Rozsáhlejší customizace jsou často možné, ale narušují celkově koncept SaaS.

Tento převládající charakter také znamená, že specializovaný software pro práci specifických profesí (CAD aplikace, grafika, etc.) se bude dále držet tradičnějších metod distribuce a licencování (případně s nějakými obměnami spíše kosmetického rázu). Problémem může být nevhodnost přístupu přes prohlížeč, práce se specializovanými periferiemi, atd. Druhým důsledkem je, že projekty s náročnou implementací nejsou také ideálním případem pro aplikaci SaaS řešení. Jedná-li se o podporu opravdu komplexní agendy/procesů, tak implementace bude náročná nezávisle na tom, zda půjde on-premise nebo SaaS systém.

Tyto dva důsledky znamenají, že jsou oblasti, kde není a nebude model nabízení software jako služby schůdný, a to kvůli nárokům a potřebám potenciálních zákazníků. Na druhou stranu to ovšem neznamená, že takové firmy zároveň nemají jiné agendy (procesy), kde software poskytovaný jako sužba naopak nebude ideálním kandidátem.

Diskuse by se tedy neměla ubírat směrem k hledání, který ze dvou modelů (on-premise vs. software as a service) je lepší pro scénář „one size fits all“, ale na jaké problémy a za jakých okolností se každý ze dvou přístupů hodí lépe. Klasická poučka z informatiky říká, že informační systém je obrazem systému reálného. Je pravděpodobné, že informační systém, který má pomáhat se zvládnutím komplexní a náročné agendy, bude sám všelicos, jen ne jednoduchý.

Na druhou stranu bude v rámci konkurenčního boje jednotlivých výrobců docházet k neustávajícím pokusům ukousnout si větší díl tržního koláče na úkor konkurence. V souvislosti s tím bude také docházet k pokusům o posouvání hranic, což může vést k mnoha zajímavým řešením, hybridům mezi cloudem, SaaS a on-premise řešeními a také k identifikaci slepých cest vývoje.

Klíčové pro zákazníka, který se rozhoduje o budoucnosti svého informačního systému, je vědět co dělám, jak to dělám, jaké mám potřeby. Na základě zodpovězení takovýchto otázek lze potom dojít k tomu, jakým „softwarovým mixem“ tyto potřeby pokrýt. Určit tato tři východiska ovšem nemusí být vždy jednoduché. Zákazník by neměl podléhat dojmu, že jen to jedno jediné je správné a všespasitelné, neboť budoucnost není v cloudu, ale všude mezi cloudem a zemí.

Jaroslav Kalina