Informační systémy nejsou integrované

Jde o poměrně častý případ daný trochu i historicky. Každý systém se implementoval v jiném časovém období, jednotlivá oddělení si řeší hlavně svoji problematiku apod. Obvykle se nejdříve pořídil CAD/CAM, aby bylo možno vyrábět, paralelně s tím, ale jinou cestou, se zavedl informační systém pro řízení ekonomiky podniku. V lepším případě tento software pokryl i výrobu, v horším případě je to jenom účetní systém a výroba je řešena za pomoci množství excelovských tabulek, které jsou sice na pohled docela pěkné, ale to je asi tak jediné pozitivum, které o nich můžeme říct. V tuzemských firmách se můžeme setkat ještě s jedním specifikem, a to jsou různé specializované programy pro technologii, které nejsou součástí ERP nebo PDM. PDM v tomto pojetí může být na úrovni sdílených složek na serveru, které obsahují aktuální CAD data s tím, že rozpracované věci má „Pepa či Franta“ ve svém počítači a až je dodělá, tak je uloží na server. Jestli máte pocit, že popisuji situaci v nějaké garážové firmě, mohu vás ujistit, že se za dobu své praxe s takovouto situací setkávám i ve větších firmách, které existují více než padesát let a v dobách své největší slávy zaměstnávaly stovky lidí.

Mezi některými systémy je částečná integrace

O stupeň vyšší úroveň, charakterizoval bych ji jako „lepší něco než nic“. Obvykle to bývá PDM-CAD, PDM obsahující TPV, ERP obsahující TPV. Jsem toho názoru, že to, zda je TPV součástí ERP, nebo PDM, je vcelku jedno, hlavně když to není samostatný software komunikující jenom sám se sebou.

Přenos kusovníků z Inventoru do EasyPLM


Ukázka integrace EasyPLM s MS Office

Všechny systémy jsou integrované

Ideální stav. Nikdo nemusí zadávat data vícekrát, všechny údaje jsou aktuální v reálném čase. Každý má k dispozici pouze data, ke kterým má povolen přístup. Cesta k této metě může být dost trnitá a metody jsou různé. Jednotlivé fáze jsou ale vždy stejné. Nejdříve je třeba provést analýzu výchozího stavu, zhodnotit stávající situaci, používané systémy, zjistit, kolik uživatelů s nimi pracuje, co vše nám dovoluje hardware atp. Následně se stanovují cíle, je přitom třeba si rozmyslet, do jaké hloubky integrace chceme jít. Chceme jenom odstranit duplicitní zadávání dat, nebo umožnit i náhledy na data do jiných systémů? Například technolog by měl vidět skladové položky, CAD data, výkresy v elektronické podobě, nářadí a měřidla ve výdejně, dělníkovi určitě pomůže možnost prohlédnout si CAD model dílu, který má obrábět nebo montovat, atd. V další fázi posuzujeme vlastní možnosti. Integrace stojí čas a peníze. Je nutné zvážit, zda jsme schopni stanovených cílů se svými lidmi a svými finančními zdroji dosáhnout. Pokud ne, je třeba přehodnotit cíle nebo je rozložit do časových etap. Není nic horšího než uprostřed projektu zjistit, že nám došel dech. Proto lze doporučit, aby se touto činností zabývala firma, která má s integracemi zkušenosti a dokáže odhadnout potenciální rizika.

V závěrečné fázi pak z provedené analýzy vyplyne jedna ze dvou možných cest. V prvním případě zjistíme, že jsou stávající systémy vhodné pro integraci. V tomto případě následuje detailní analýza, kde musí být specifikováno, jakým způsobem bude probíhat komunikace, definována rozhraní apod. V opačném případě můžeme dojít k závěru, že jsou používané systémy zastaralé a integrace je buď technicky nemožná, nebo finančně příliš nákladná. Ač je to na první pohled zdrcující zjištění, je to do budoucna to nejlepší, co vás mohlo potkat. Teď to nemyslím z pozice své profese konzultanta, tedy supa číhajícího na kořist, ale z pohledu uživatele. Dříve či později by vás tato modernizace stejně čekala. Je tedy určitě lepší implementovat nový komplexní systém, který by v dnešní době měl tuto funkčnost zajišťovat (ERP-TPV-PDM integrované s CAD systémy), bez nutnosti použití dalšího externího softwaru. Pokud nabízený informační systém tuto funkcionalitu nemá, je lepší se poohlédnout po jiném systému. Osobně bych šel při výběru nového systému dále, než je integrace daná názvem článku, a požadoval bych navíc, aby měl systém svůj vlastní MES, tj. modul pro komunikaci s výrobními stroji. Sledování vytíženosti strojů je výborným prostředkem pro zvyšování produktivity práce a jiné analýzy. Modul, který je součástí ERP, bude tyto požadavky plnit lépe než jakýkoliv externí přílepek.

Na co si dát pozor

Už v úvodních úvahách, zda integrovat staré systémy, či pořídit systém nový, je třeba vzít v úvahu, že neřešíme okamžitou situaci, ale chceme řešení pro delší časový horizont. To znamená nepodlehnout například iluzi, že systém s velkým počtem implementací v ČR je ten nejlepší. Může se stát, že je to systém, který je na hranici svých možností a o integraci na MES, nebo dokonce o vlastním MES se mu může jenom zdát. Druhou oblastí, kde bychom měli vidět více do budoucna, je správa dokumentů. Pokud budeme řešit jenom PDM a vycházíme z výše uvedené situace sdílení dat na disku, tak je to bezesporu pokrok. Získáme přívětivou správu dokumentů a jejich stavů se zajištěním spolupráce s kancelářskými aplikacemi, CAx systémy, plot management systémy. Nicméně v dnešní době už bychom tuto problematiku měli řešit na úrovni PLM, protože tím pokryjete nejen technické, ale i výrobní a marketingové údaje o výrobku a budete mít aktuální informace o výrobku od začátku jeho vývoje po celou dobu výroby, případně i servisu. Tato data vám pomohou činit zásadní rozhodnutí ve všech fázích životního cyklu výrobku a nového vývoje. Je třeba zdůraznit, že celý proces integrace musí proběhnout kontinuálně a rychle, čímž apeluji na jeho důkladnou analýzu a přípravu. Je také nutné hned od začátku vysvětlit všem zúčastněným, jaké přinese integrace výhody. Vedoucí projektu musí disponovat dostatečnou pravomocí, aby mohl činit klíčová rozhodnutí a prosadit je u zaměstnanců. Ideální je, pokud je to zároveň vedoucí pracovník. Nicméně pokud si vedoucí některého oddělení nechává vytisknout e-maily sekretářkou, tak bude asi lepší, když to bude dělat někdo jiný.

Integrujte, co možnosti dovolí

Když nebudete muset stejná data zadávat několikrát a zároveň se vyvarujete chyb v zadání, jejichž pravděpodobnost roste s počtem opakování, uspoříte čas. Ulehčíte tím samozřejmě také „nervy“ všech zúčastněných. Pokud by měl někdo pocit, že opakované zadání je zároveň určitý druh kontroly správnosti vložených údajů, tak myslím, že na to by měl fungovat jiný mechanismus. A věřím, že procento chyb ve výrobě vzniklé vícenásobným zadáváním je vyšší než procento chyb tímto způsobem objevených.

Ladislav Peleška
Autor působí jako vedoucí ERP divize ve společnosti TD-IS.