Jaké jsou vaše hlavní postřehy z vývoje českého i světového trhu s podnikovými aplikacemi za dobu, po kterou působíte ve společnosti Aimtec? Co byste označil za hlavní dlouhodobé trendy?

Za dobu mého působení na této scéně vnímám zcela zásadní posuny. Týkají se nejen oblasti technologické, ale především oblasti koncepční. Lidé dnes vnímají jinak zařazení a využití podnikových aplikací. Informační systém chápou jako nástroj k řízení, ať už na úrovni manažerské nebo provozní. Zcela zřejmý je přechod od systémů, které původně vznikly pro použití v kanceláři a byly zaměřeny položkově, na systémy, které se přesouvají do produkčních prostor a jsou zaměřeny na řízení vlastních výkonných transakcí a procesů. Informační systémy jsou tak stále častěji chápány jako pomocník pro řízení hodnototvorného řetězce, tedy výroby a logistiky, v oblasti podpůrných procesů, jako jsou ekonomika a personalistika, je jejich přítomnost považována za samozřejmou.

Jakou roli při změnách trendů v oblasti podnikových aplikací hraje globalizované prostředí?

Tak především nutí managementy firem přecházet od izolovaných systémů nasazených v jednotlivých podnicích k provázaným řešením celých korporací, nebo chcete-li síťových organizací. V oblasti dodavatelského řetězce je jasně patrná poptávka po integraci a synchronizaci řízení procesů. Je vyvolávána dvěma aspekty. Za prvé jde o stále častější požadavek na vyšší stupeň kooperace tak, aby se jednotlivé články řetězce mohly více soustředit na vlastní předmět podnikání a podpůrné procesy přesunout na specializované organizace. Za druhé poptávku po integraci a synchronizaci procesů ovlivňuje zavádění nových logistických konceptů, které reprezentují metody řízení typu vendor managed inventory nebo efficient customer response, zavádění principů na bázi just-in-time, konsignace, řízení pomocí standardů EDI a portálových řešení.

Co tyto změny v trendech znamenají pro dodavatele informačních systémů?

V době, kdy nabídka výrazně převyšuje poptávku, se musíme absolutně přizpůsobovat požadavkům zákazníků. V našem případě to znamená, že každý námi vyráběný „produkt“ dodáváme způsobem, který zákazník preferuje a musíme umět jej na míru přizpůsobit. Podobu podnikového informačního systému tak do značné míry neurčuje jeho dodavatel, ale uživatelská organizace.
Musíme rovněž umět rychle reagovat na změny v požadavcích zákazníků. Při tom se neobejdeme bez odpovídající technologií, které nám umožní pružně přizpůsobovat architekturu celkového řešení, a to v řádu dnů. V neposlední řadě musíme být cenově konkurenceschopní. Tlak na co nejlepší poměr ceny a kvality dodávky neustále trvá.

Podařilo se vám vybudovat úspěšnou softwarovou firmu. Na jakých aspektech je založena její síla a stabilita?

Naši společnost bych klasifikoval spíše jako technologicko-poradenskou než softwarovou. Zaměřujeme se na použití informačních technologií pro dosažení podnikatelských záměrů našich klientů. K tomu musíme disponovat jak technologiemi, tak znalostmi. Naši konzultanti tedy musí vědět, jak správně použít technologie pro podporu podnikových procesů, logistických a komunikačních konceptů. Proto také věnujeme velké úsilí práci s lidmi, internímu znalostnímu managementu, zachytávání know-how z jednotlivých projektů, s čímž souvisí značná investice do budování interních systémů.
Svůj dlouhodobý úspěch stavíme na kolektivu lidí, kteří mezi sebou spolupracují a jsou ochotni si navzájem pomoci při řešení jakéhokoliv projektu. Nedělají se rozdíly mezi členy vrcholového managementu, zkušenými i začínajícími konzultanty. Sdílení a uchovávání know-how je pro technologicko-poradenskou firmu, jakou je Aimtec, stěžejní.
Nesmíme přitom zapomenout na samotné technologie. Snažíme se zákazníkům poskytovat takové, které patří k nejlepším na trhu, ať jde o systémy na bázi SAP, logistické řešení DCIx, aplikace pro pokročilé plánování a rozvrhování výroby Asprova, nebo řešení Axway pro elektronickou výměnu dat (EDI).

Jako důležité faktory jste zmínil také pružnost a maximální úsporu času. Jak je dokážete zajistit při implementačních projektech?

Tlak na cenu, rostoucí složitost procesů a tím i sílící požadavky na komplexnost dodávek nás nutí neustále hledat nové cesty, které povedou k efektivnějšímu zavádění podnikových informačních systémů. Proto také průběžně vylepšujeme implementační metodiku, na jejíž použití klademe velký důraz. Naši lidé i zákazníci potřebují mít jasně daný, standardizovaný postup pro zavádění informačních systémů. Významně jim to ulehčuje práci a šetří čas. Za využití přednastaveného řešení jsme schopni obvykle zvládnout osmdesát procent standardních procesů za dvacet procent času vyhrazeného pro celý projekt. Ve zbývajícím čase se můžeme zaměřit na zákaznická specifika.
Zaměřujeme se také na vývoj a vylepšování dodávaných aplikací, přičemž jedním z cílů je opět zajištění vysoké flexibility pro zákazníka. S novou verzí našeho systému DCIx jsme například zavedli automatické testování. Přes den vyvinuté a upravené funkčnosti se v noci, kdy počítače jinak nejsou využity, testují, což opět šetří čas a umožňuje nám reagovat pružněji na vzniklé problémy.

V roce 2010 jste realizovali první implementační projekt ve Velké Británii a v předchozích letech také několik dalších v zahraničí. Jaké jsou hlavní předpoklady k tomu, abyste mohli získávat zákazníky a zajišťovat implementační projekty mimo Českou republiku?

Zpočátku nebyla expanze v oblasti výrobních společností do zahraničí, s výjimkou Slovenska, naším primárním zájmem. K mezinárodním aktivitám nás donutila ona již zmiňovaná globalizace. První projekt mimo Českou a Slovenskou republiku jsme realizovali v Polsku, poté následovalo Rumunsko. To byla však stále „cesta na východ“. První, pro nás skutečnou zkouškou, byl projekt realizovaný v Německu. Při něm jsme museli splnit samozřejmá konkurenční kritéria, jako jsou kvalita nebo profesionalita přístupu, a zároveň se vyrovnat s nálepkou „firmy z východoevropské země“, a to již ve fázi prodeje.
Úspěch na zmíněném projektu pro dva závody Lear Velká Británie byl pro nás obzvláště významný. Utvrdili jsme se v názoru, že naše řešení DCIx je schopno obstát v náročné světové konkurenci. Synergicky působilo rovněž započetí spolupráce s několika IT firmami v Evropě i USA, pro něž poskytujeme služby v oblasti vývoje softwaru. Následně jsme těmto společnostem pomáhali nasazovat systémy u jejich zákazníků v rámci střední Evropy a Ruska.

Česká republika je do jisté míry výjimečná počtem výrobních organizací. V tomto ohledu patří dokonce na první místo mezi zeměmi evropské sedmadvacítky. Jak vnímáte výrobní sektor a jeho vývoj v posledních letech?

Je neoddiskutovatelné, že výrobní podniky představují silný pilíř české ekonomiky. Podstatné ale je, že po období útlumu, které zapříčinila hospodářská krize, již nastalo významné oživení. Hospodářská aktivita našich zákazníků z výrobního sektoru roste, pozitivní obrat k lepšímu je patrný také z diskusí se zástupci průmyslových podniků i výzkumů renomovaných analytických agentur.
Věřím, že výrobní podniky si v České republice i nadále podrží svou silnou pozici. Jsem optimista, pokud jde o další rozvoj tohoto sektoru, ať už z hlediska růstu objemu zakázek a zisků, tak i zaměstnanosti, na níž se občas zapomíná.

Vzhledem k tomu, že se vaše společnost specializuje na dodávky informačních systémů do výrobních společností, můžete objasnit, v čem je tento segment zákazníků specifický, nebo dokonce výjimečný?

Pro výrobní podniky je specifické především jejich vlastní prostředí. Na rozdíl od bankovních institucí, kde si práci bez počítačů nedovedou jejich zaměstnanci představit, je v mnoha výrobních podnicích hlavní prioritou vlastní produkce a jen málokdo se zabývá zvyšováním její efektivnosti, a to i za pomocí informačního systému. Z toho také vyplývá, že výrobní podniky nejvíce investují do strojového parku, budov, skladovacích prostor a informatika zůstává spíše v pozadí jejich zájmu. Proto se u těchto typů firem často setkáváme s používáním neintegrovaných aplikací, roztříštěnou datovou základnou a mnoha dalšími problémy, které odráží nízkou prioritu IS/ICT v tomto sektoru.

Aktuální statistiky ČSÚ poukazují na zaostávání českých podniků za průměrem zemí evropské sedmadvacítky ve využívání ERP, CRM i SCM aplikací. Co je podle vás hlavní příčinou tohoto zaostávání, navíc v tak vyspělé průmyslové zemi, jako je právě ČR? Jak myslíte, že se tato situace bude vyvíjet do budoucna?

Vzhledem k tomu, že ve využívání moderních technologií jsme naopak v čele, soudím, že zaostávání za evropským průměrem v oblasti nasazení uvedených aplikací souvisí s nepřipraveností manažerů a nepochopením úlohy IS/ICT jako podpory pro řízení podnikových procesů. Ze zkušenosti vím, že řadě projektů chybí podnikatelské cíle a cílem samotným bývá vlastní nasazení aplikace.

Proč tomu tak podle vás je?

Jednoduše řečeno: manažeři nemají odpovídající vzdělání a znalosti v oblasti využití podnikových informačních systémů. Na většině vysokých škol je informatika stále pojednávána jako „programování“. Většina manažerů chápe nasazení podnikových aplikací jako náklad, nevnímá je jako investici a příležitost do budoucna. Rozpoznává samotný produkt či službu, kterou dodavatel poskytuje, ale již nedokáže přemýšlet o přidané hodnotě v podobě měřitelných přínosů.
Na projektech je jasně vidět, zda je na straně zákazníka manažer schopný realizovat inovaci, nebo jen IT pracovník, na něhož byla realizace delegována. Výsledek je pak v obou případech diametrálně odlišný. IT specialista není připraven chápat širší souvislosti mezi využitím technologií, řízením podnikových procesů a plněním podnikatelských cílů. Vrcholový manažer pak často není schopen přenést požadavky podnikání do řeči IT. Mezi oběma oblastmi stojí těžko propustná bariéra. Praktickým projevem je potom odpověď generálního ředitele při žádosti o schůzku na téma, jak vydělat více peněz prostřednictvím optimalizace logistických procesů: „Vezmu si na to někoho z IT. Nevím, jestli bych tomu rozuměl.“ Abych ale nebyl tolik skeptický. Jak se čeští manažeři dostávají do mezinárodních sfér, dochází k postupnému zlepšování situace. Proto věřím, že se ve využívání pokročilých podnikových aplikací časem dostaneme do první evropské desítky.

Jaké trendy budou podle vás nejvíce ovlivňovat trh s podnikovými informačními systémy? Co budou podle vašeho názoru žádat zákazníci v následujícím období nejčastěji? Jak reflektuje vaše společnost téma cloud computingu? Jak se na možnosti pronájmu a provozu podnikových aplikací po internetu dívají vaši zákazníci z výrobního sektoru?

Myslím si, že z hlediska celkové hodnoty řešení (záměrně nepoužívám výraz ceny) není technologická platforma řešení to nejdůležitější. Domnívám se, že jak se bude měnit obchodní model dodávek ke stále širšímu sortimentu produktů co možná nejbližších zákazníkově představě, bude stoupat tlak na to vyrobit a dodat odpovídající produkt ve správný okamžik na požadované místo. Atraktivní budou právě aplikace, které podporují takový způsob řízení. Ale abych neodbíhal od technologií. Samozřejmě souhlasím, že jsou oblasti, kde je poskytování aplikací jako služby opodstatněné. Typická je elektronická výměna dat, kde tyto služby již poskytujeme. Doba „cloudu“ určitě po dořešení všech bezpečnostních, právních a dalších souvisejících aspektů přijde. Dnes vidím jako první praktický stupeň na cestě k němu virtualizaci.

Jaké jsou vaše osobní cíle v pozici výkonného ředitele? Můžete prozradit hlavní myšlenku či motto, které vyznáváte ve své manažerské práci?

Mým osobním cílem je v kontextu s diskutovanými otázkami vybudovat firmu, která je stejně rychlá jako změna sama a motto, které mě k tomuto cíli vede, je: možnosti technologiím, sny lidem.

Petr Sodomka
Rozhovor připravil Petr Sodomka, předseda Centra pro výzkum informačních systémů, docent Fakulty podnikatelské VUT v Brně a jednatel poradenské společnosti CVIS Consulting.