Rozhodovací metody

Rozhodování může být náhodné, intuitivní nebo analytické. Právě posledně jmenované se opírá o řadu různých rozhodovacích metod. Nelze však pominout ani intuitivní schopnost manažerů podloženou zkušenostmi, takže rozhodování v řadě případů kombinuje analytickou metodu s intuicí, určitou roli samozřejmě často hraje i náhoda. Pro různé podmínky se hodí různé rozhodovací metody. Velmi často používanou je metoda vícekriteriálního hodnocení variant. Zdánlivě jde o jednoduchou metodu, kde jsou zvažována různá kritéria pro více variant. Při využití některého počítačového programu může manažer zvládnout i složitější rozhodovací situace s mnoha kritérii s velmi rozdílnou vahou, a to i v případech, kdy je nutné zahrnout určitý stupeň rizika, nebo dokonce v podmínkách nejistoty. Při rozhodování za rizika je možné doplnit metodu vícekriteriálního rozhodování o některou z metod využívajících teorii pravděpodobnosti. V případě rozhodování za nejistoty je však situace mnohem složitější. V takovém případě lze uplatnit například teorii her.

Teorie her

Tato teorie není určena jen pro rozhodování za nejistoty, ale především pro komplexní strategická rozhodnutí, kde je výhodné nebo nutné vzít v úvahu pravděpodobné reakce jiných účastníků, tedy „hráčů“, jako jsou například zákazníci, konkurenti, banky a další.
Teorie her není pouhou teorií, ale uplatňuje se stále více v praxi. Velmi známý je například profesor Bruce Bueno de Mesquita z New York University, který již více než dvacet let provádí úspěšné politické předpovědi. Od politických předpovědí není daleko k ekonomice a rozhodování na úrovni firem. Podobné vzorce jednání jako u politiků lze totiž vysledovat i v jednání představenstev firem nebo dozorčích rad. Také na valných hromadách dochází k podobným jevům, kdy jsou zde „hráči“ spolupracující i stojící proti sobě. Z toho můžeme usuzovat, že k podobným situacím dochází i při jednání mezi konkurenty a manažery navzájem na podnikové úrovni. Možnosti využití teorie her v ekonomii zkoumal například Robert Aumann z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který za svoji práci obdržel v roce 2005 Nobelovu cenu, nebo John Nash, nositel Nobelovy ceny z roku 1994 (za rozlišování nekooperativních a kooperativních her).

Nositelé Nobelových cen Robert Aumann a John Nash (zdroj: Reuters a The Nobel Foundation)

Rozhodování na bázi této teorie probíhá většinou pomocí strategických her. Můžeme to vzít doslova, protože často jde o software určený pro specifickou situaci, který umožňuje měnit nejrůznější kritéria, a vlastně tak hrát jakousi hru. Jako příklad lze uvést situaci, kdy firma vstupuje na trh s novým produktem. Proměnných zde bude celá řada, ale v první fázi je nutné definovat všechny parametry trhu. Trh může být zcela obsazen konkurenty, nebo je zde naopak neobsazený prostor pro vstup nového produktu. Záleží také na velikosti trhu, což není to samé jako v předchozí podmínce. Některé trhy lze rozšířit třeba změnou ceny nebo právě novým produktem, jiné už rozšiřovat nelze. V Česku se už asi více piva nevypije, takže by případná nová značka musela vytlačit jednu nebo více stávajících. Tím se dostáváme k další úvaze, a to zda lze vytlačovat z trhu konkurenty, což můžeme dále rozšířit na otázku, zda lze vytlačovat všechny konkurenty, nebo jen některé, nebo zda bude nejprve obsazována volná část trhu a poté dojde k vytlačování konkurence, případně obojí. Jak je vidět, situace je velmi složitá již na samém začátku. Řešení tak nemůže být jednoduché a „selský rozum“ na to rozhodně stačit nebude.

Často uváděný příklad, jehož řešením se zabývá teorie her

Pokud bychom pokračovali v této „hře“ dále, musíme začít řešit náklady, ceny, zisky, k tomu také náhodné vlivy. Zde opět vystupuje řada „hráčů“, jejichž chování je někdy předvídatelné, jindy zcela náhodné. Kam například zařadíme rozhodnutí politiků? Je to předvídatelná položka, nebo ne? To by asi bylo předmětem rozsáhlých debat, ale teorie her umí vzít v úvahu obě možnosti. Co je však zcela nepředvídatelné, to je například počasí. V případě, že firma prodává výše uvedené pivo nebo sezonní produkty, je to položka naprosto klíčová.
Jiný příklad využití teorie her je rozhodnutí o investici. Stejně jako v jiných rozhodovacích situacích, i pro tuto platí, že lze použít několik různých rozhodovacích metod. Klasické řešení spočívá ve výpočtu čisté současné hodnoty a vnitřního výnosového procenta. Jenže i pro tento, v podstatě jednoduchý výpočet, jsou nutné veličiny, které není možné přesně určit, mnohdy ani odhadnout s určitou pravděpodobností, jako například daně nebo diskontní sazba. Když k tomu přidáme další položky, jako riziko nebo možnost financování z různých zdrojů, dostaneme se do složité rozhodovací situace, kterou lze dále ještě zkomplikovat. Správné investiční rozhodnutí totiž vyžaduje porovnání různých alternativ. Musíme tak zahrnout alternativní náklady (například projekt vůbec nerealizovat a připravené prostředky – finance, pozemky apod. – uplatnit jinde) a také vytvářet varianty se zahrnutím pravděpodobnosti. V případě, že je projektů více, mohou se vzájemně podmiňovat, vylučovat nebo na sebe navazovat. Přestože již dnes existují programy, které tyto situace do jisté míry řeší, není výsledek obvykle příliš uspokojivý.

Softwarová podpora

Systémy na podporu rozhodování jsou na trhu již poměrně dlouhou dobu. Většina uživatelů tento pojem ztotožňuje s pojmem business intelligence (BI). BI systémy mají velkou výhodu v možnosti zobrazit jakákoliv data z nejrůznějších úhlů pohledu, pokud jsou k dispozici. A zde může nastat problém. K dispozici jsou obvykle data vznikající činností dané firmy – obchod, výroba, finance, majetek, lidé atd. Do systému je možné nahrát i data z vnějších zdrojů – ekonomické informace z vyšších jednotek (obor, stát), informace o návštěvnosti webů, data od dodavatelů apod. Z takto naplněného systému již sice lze provádět kvalitní analýzu a uskutečňovat určité predikce, avšak ve většině případů nemá rozhodovatel k dispozici systém opírající se o vysoce sofistikované matematické metody. Ten však ve složitých rozhodovacích situacích bezpodmínečně potřebuje.
Řada firem proto přišla se specializovanými systémy na bázi matematických metod. Dnes jsou na trhu produkty využívající vícekriteriální analýzu, neuronové sítě nebo genetické algoritmy. Stejně tak jsou k dispozici i programy na bázi teorie her. Ve většině případů jde však o software sestavený vědci, kde je předpokladem jeho využití znalost té či jiné teorie, a často i schopnost programovat.
Aby manažeři mohli těžit z výsledků vědeckého bádání, jsou pořádány například strategické hry, při kterých je teorie her, nebo jiná metoda, využívána. Manažeři jsou po celou dobu pod vedením věci znalého „průvodce“, který jejich činnost usměrňuje, ukazuje na úskalí zvolené strategie, umožňuje vyhnout se slepým cestám nebo poukazuje na nedokonalost systému pro řešení dané situace. Strategické hry jsou obvykle připraveny jen pro určité situace, v čemž je jejich zásadní omezení. Přesně dané scénáře nemohou pomoci v řešení neobvyklých nebo velmi složitých situací.
Pro velké projekty je tak výhodnější, a v podstatě jediná použitelná, cesta individuálního řešení rozhodovací situace. Jde sice o časově a finančně náročnější, ale mnohem přesnější způsob řešení. Zákazník (rozhodovatel) v takových případech dostává na výstupu popis toho, co nastane za určitých podmínek, přičemž tyto podmínky definuje pouze na vstupu, ostatní je práce analytiků, programátorů a vědců. Predikce vývoje může poukázat na podmínky nutné k dosažení záměru, vyloučit některé původně očekávané scénáře nebo naopak nabídnout alternativní řešení s využitím skrytých rezerv.

Závěr

Teorie her představuje velmi slibnou cestu ke zkvalitnění rozhodování. Již dnes existuje řada důkazů, kdy byly na bázi této teorie předpovězeny politické nebo ekonomické události. Využití v podnikové sféře je zatím na začátku, ačkoliv i v tomto případě jsou již řešitelské týmy úspěšné. V blízké budoucnosti se však očekává velmi rychlé rozšíření nástrojů na bázi nejen teorie her, ale také jiných sofistikovaných matematických metod, které umožní kvalitnější rozhodování ve stále složitějším a nejistém prostředí.

Viktor Janouch
Autor je nezávislý konzultant v oblasti rozhodování, marketingu a informačních systémů.