Aby bylo možné pochopit, zda společnosti berou naléhavý mandát environmentální udržitelnosti dostatečně vážně, a zhodnotit jejich pokrok v průběhu let, realizoval Capgemini Research Institute koncem loňského roku globální výzkumnou studii nazvanou „Svět v rovnováze – Proč se ambice v oblasti udržitelnosti nepromítají do činů“, v níž se dotazoval 2 004 vedoucích pracovníků z 668 velkých organizací (s ročními tržbami přes 1 miliardu dolarů) ve 12 zemích a v klíčových odvětvích.

Zjistil, že stále existuje propastný rozdíl mezi ambicemi v oblasti klimatu a konkrétními kroky: téměř dvě třetiny (64 %) vedoucích pracovníků tvrdí, že udržitelnost je v jejich organizaci na pořadu dne, ale méně než polovina (49 %) má definovaný seznam iniciativ pro příští tři roky a jen o něco více než třetina (37 %) respondentů tvrdí, že jejich společnost přetváří svůj provozní model.

Studie také zjistila, že mnoha organizacím chybí kolektivní vize a koordinace úsilí o udržitelnost napříč jejich provozy a různé týmy stále pracují odděleně. Například pouze 43 % respondentů uvádí, že data týkající se udržitelnosti jsou k dispozici a sdílena napříč celou organizací, a méně než polovina (47 %) podniků aktivně nabírá nové talenty se silnými dovednostmi v oblasti udržitelnosti.

Aktuálně jsou hlavními hnacími silami iniciativ v oblasti udržitelnosti tlak ze strany současných a budoucích zaměstnanců (pro 60 % vedoucích pracovníků) a potřeba předejít přísnějším budoucím předpisům (57 %), zatímco 52 % vedoucích pracovníků tvrdí, že očekávají, že to v budoucnu zvýší jejich příjmy. Většina podniků se drží zpátky, protože se obává krátkodobých dopadů na náklady. Udržitelnost je často vnímána jako nákladové středisko, nikoliv jako středisko vytváření hodnot, zejména v kontextu globální makroeko­no­mic­ké situace. Pouze jeden z pěti (21 %) respondentů se domní­vá, že obchodní důvody pro udržitelnost jsou jasné, zatímco 53 % se domnívá, že náklady na realizaci takových iniciativ převyšují poten­ci­ál­ní přínos. Studie naopak zjistila, že organizace, které udržitelnost upřednostňují, již předstihují organizace, které tak nečiní.

„Mnoho společností chápe mandát udržitelnosti, ale organizace se musí shodnout na jasné strategii a krátkodobých cílech, aby dosáhly konkrétních výsledků, které umožní společnosti žít v rámci hranic planety, a ne za nimi,“ říká Cyril Garcia, generální ředitel Capgemini Invent. „Je třeba, aby společnosti změnily své obchodní modely tak, aby vytvářely udržitelné produkty a služby. Jde o investici do budoucnosti. S rostoucí regulací a tlakem občanské společnosti, které vedou k větší kontrole ze strany spotřebitelů a investorů, se společnosti, které se opožďují v jednání o svých ambicích v oblasti udržitelnosti, vystavují vysokému riziku, že se jejich současné obchodní modely v příštích letech stanou zastaralými nebo nevyhovujícími. A kdo by chtěl řídit neudržitelnou společnost?“

Investice do technologií pro snížení dopadu na životní prostředí

Pozitivním zjištěním studie je to, že společnosti si uvědomují dopad svých technologií na životní prostředí a k dosažení svých cílů využívají nové nástroje. Více než polovina (55 %) vedoucích pracovníků tvrdí, že jejich společnost ví, kolik uhlíku její technologie vypouštějí napříč digitálními nástroji, aplikacemi, IT systémy a datovými centry, přičemž tento podíl dosahuje 63 % v průmyslové výrobě a 61 % v oblasti spotřebních produktů a energetiky. Za účelem dosažení svých cílů v oblasti udržitelnosti 58 % organizací uvádí, že již využívá umělou inteligenci a automatizaci, zejména v odvětví energetiky (72 %), a více než polovina (54 %) organizací po celém světě investuje do digitálních technologií, jako je rozšířená či virtuální realita, nebo nástrojů pro spolupráci, aby snížila počet cest zaměstnanců.

Celá studie je k dispozici na webu: https://www.capgemini.com/insights/research-library/sustainability-trends

Pro výrobní podniky, které se do digitalizace pouští pomalu, bude ESG velkou porcí a způsobí problémy...

Problematiku ESG velmi bedlivě sleduje také investiční společnost Thein, zaměřující se na technologické společnosti v oboru ICT, kyberbezpečnosti a průmyslu 4.0 z České a Slovenské republiky. Jejímu zakladateli, panu Tomáši Budníkovi, jsme položili několik otázek o vztahu tuzemských firem k udržitelnosti.

Tomáš Budník je zakladatelem investiční skupiny Thein. Před založením investiční skupiny byl generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti O2 Czech Republic.

Podle studie společnosti Capgemini považuje většina manažerů udržitelnost za nákladnou povinnost, nikoli za investici do budoucnosti. Co se podle vás musí změnit, aby se z povinnosti stala příležitost?

Myslím, že se musíme na aktivity a výsledky firem začít dívat ne na základě kvartálních nebo ročních cílů, ale s horizontem několika let, možná několika desítek let. A to je o nastavení mysli, a to nejen manažerů, ale hlavně všech dalších zájmových skupin. Pokud budou zákazníci, zaměstnanci, investoři i média považovat udržitelnost za prioritu a za smysluplnou investici do budoucnosti, pak svůj pohled změní, případně budou muset změnit i manažeři a majitelé společnos­tí. Podnikání je totiž nekonečná hra, nekončí za kvartál nebo rok.

Ve kterých odvětvích jsou podle vás firmy nejlépe připraveny na přijetí ESG a kde naopak očekáváte největší problémy?

Určitě jsou lépe připravené společnosti, které již dříve mluvily o udr­ži­tel­nos­ti, o společenské zodpovědnosti (CSR), typicky nadnárodní společnosti nebo společnosti, které dodávají nadnárodním korporacím produkty a služby. Velmi často už standardy udržitelnosti mají zavedené a z určité míry je vyžadují i od svých dodavatelů. Druhou množinou připravených společností jsou ty, které jsou zaměřené na technologické inovace, a připravenost na změnu, rychlost adaptace apod. jsou součástí jejich DNA a hodnot. Třetí skupinu vidím ve společnostech, které hledají a potřebují hledat témata, kterými sníží svůj negativní dopad na životní prostředí nebo vylepší své vnímání ve společnosti. A poslední skupinu vidím ve společnostech, které si zásady udržitelnosti daly do vínku rovnou od začátku svého podnikání, akcentují tato témata (např. cirkulární ekonomiku, snižování emisí, zaměstnávání hendikepovaných lidí atd.).

Problémy čekám u tradičních výrobních společností, které se do digitalizace pouští pomalu, pro ty bude ESG určitě velkou porcí. A samozřejmě i u všech ostatních, kde nezmění své nastavení a k ESG budou dál přistupovat jako k „regulačnímu zásahu“, zbytečné byrokracii a dalším nákladům místo příležitosti pro pozitivní změnu a růst. My si toho jsme vědomi, na digitalizaci českého a slovenského průmyslu se ve skupině Thein soustředujeme již několikátým rokem a svoje zkušenosti chceme nabízet společnostem právě i v oblasti implementace strategií a nástrojů pro ESG management.

Jak vnímáte připravenost českých firem a organizací na ESG? Je srovnatelná se zahraničím?

Na rozdíl od západní Evropy je většina našich firem pozadu cca o 2–5 let. Na našem trhu působí celá řada progresivních společností a podnikatelů, ale stále převládá mnohem více těch, kteří ESG, a hlavně jeho komunikaci a vyhodnocení, za prioritu nepovažují, mají pocit, že pro udržitelnost dělají dost, a nepovažují ji za klíčové téma.