Obecně lze uvést, že v rámci českého zdravotnictví je přístup k elektronickým dokumentům jeden z nejhorších v Evropě. Tuto situaci kritizoval minulý rok v říjnu i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Od té doby se v praxi moc nezměnilo, většina nemocnic stále pracuje v „papírovém“ režimu. NKÚ dále minulý rok varoval, že elektronizace zdravotnictví se zpožďuje a stále chybí její klíčové součásti.

Srovnání s ostatními zeměmi

Je velmi složité provádět srovnání, ať mezi ostatními zeměmi, nebo i v rámci České republiky, pokud nemáme jednotný model, nebo metriku pro „změření“ úrovně digitalizace a následně možnosti srovnání. V ostatních zemích se k tomuto účelu používá model EMRAM (Electronic Medical Record Adoption), který vytvořila organizace HIMSS. Tento model poskytuje strukturované osmibodové měření úrovně digitalizace zdravotnických zařízení a umožňuje posoudit, jak efektivně jsou digitální technologie implementovány v dané zdravotnické instituci v celosvětovém měřítku.

Několik českých nemocnic se rozhodlo tuto metodiku vyzkoušet, výsledky nebyly moc dobré. Na stupnici se všechny hodnotily na úrovni jedna až dvě, což je velice nízká úroveň digitalizace. Také podle posledního Indexu digitální ekonomiky a společnosti je na tom Česko v přístupu k elektronickým zdravotním záznamům v EU takřka nejhůře.

Identifikace hlavních překážek a problémů

Hlavních překážek je několik. V první řadě je nutné vnímat tuto problematiku komplexně a v respektování historie zavádění informačních systémů v prostředí českého zdravotnictví. V České republice se totiž setkáváme s obrovskou heterogenitou systémů v rámci jednotlivých zdravotnických zařízení. Ta používají desítky až stovky různých systémů a aplikací, ať už pro laboratorní informace, radiologické informace či ekonomiku a zdroje. Vzhledem k jejich rozdílnému vývoji lze tyto systémy velice obtížně propojovat, jednotlivá oddělení pak mezi sebou neumí komunikovat a je téměř nemožné vytvořit například jednotný archiv pacientů. Při návštěvě nemocnice pak dostáváte do rukou různé papírové dokumenty, které předáváte dále na příslušném oddělení, ačkoliv jdete na další vyšetření třeba jen o patro níže.

Dále je problémem legislativa, konkrétně neexistující definice povinných standardů a číselníků. Standardizace dokumentace probíhá ve velmi malém měřítku. Formát protokolu zdravotnické dokumentace, který by byl snadno čitelný pro všechny systémy, zatím není jasně stanoven. Na rozdíl od světa, kde jsou běžně používány elektronické identifikační profily, jsme v ČR stále této úrovně nedosáhli a nemocnice si mezi sebou dokumentace zkrátka stále posílat neumějí.

Třetím zásadním problémem je nedostatek motivovaných odborníků. Většina zdravotnických zařízení si nemůže dovolit platit dostatečný počet kvalifikovaných profesionálů, kteří by spravovali IT systémy a napomáhali digitalizaci. Komerční subjekty umí nabídnout finanční ohodnocení na jiném výkonnostním principu nežli tabulkové platy. Bohužel se k této situaci také připojuje častá neochota lékařů a nelékařského personálu, kterým chybí motivace a povinnost dělat věci digitálně.

Poslední zásadní překážkou digitalizace jsou finance. Při poddimenzovaném financování zdravotnictví je digitální infrastruktura až posledním bodem, do něhož se ve zdravotnictví z provozních peněz investuje. V současnosti se hasí pouze naléhavé problémy, zatímco IT systémy vyžadují náročnou údržbu a udržení vysoké úrovně kybernetické bezpečnosti.

A tak zdravotnická zařízení čekají na vypsané projekty financované z evropských fondů a po zdlouhavých legislativních procesech na jejich realizaci ze strany komerčních subjektů. I v důsledku tohoto zdlouhavého a legislativně náročného procesu dochází k výraznému zpoždění v procesu digitalizace zdravotnictví.

Iniciativy Ministerstva zdravotnictví

Podle Ministerstva zdravotnictví (MZ) již skončily přípravy pro realizaci projektů elektronizace, které by mimo jiné měly i zajistit sdílení zdravotnických záznamů. Po dobu následujících dvou let tak budou probíhat dodávky jednotlivých komponent elektronizace a dojde postupně k vybudování infrastruktury eHealth. Ke spuštění těchto projektů do reálného provozu má dojít koncem roku 2026. Vzhledem k situaci ohledně definice standardizace, která je základem pro rozvoj aktivit založených na výměně zdravotní dokumentace (ZD), se uvedený plán jeví jako velmi optimistický.

Jaké jsou výhledy do budoucna?

Máme tedy naději k dalšímu rozvoji digitalizace směrem k definování standardů a výměně ZD mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními (ZZ)? Myslím, že máme, alespoň tedy vzhledem k cílům uvedeným ve výzvách IROP 78, 79 a 80, které cituji z webu MZ: „Prostředky přispějí ke zlepšení kvality poskytované péče při využívání informačních technologií a postupů v oblasti zdravotnictví, a to především prostřednictvím zlepšení způsobu vedení zdravotnické dokumentace umožňující její interoperabilní výměnu, sdílení, bezpečné uložení a interpretaci.“

V návaznosti na uvedené cíle pracují v současné době na MZ pracovní skupiny rozdělené podle logických celků rozvoje digitalizace. Každý z těchto celků má jiné podmínky pro dosažení úspěšné realizace, do značné míry dle návaznosti na předchozí projekty. Například projekt „Telemedicína“ startuje téměř z nuly (pokud nebudeme brát v úvahu některé aplikace z doby covidové), a má tedy větší potenciál k úspěšné realizaci. Stejně tak kapitola „Bezpečnost“ byla už dříve v rámci zdravotnických zařízení úspěšně realizována, a na těchto projektech jde dále stavět. Oproti tomu projekt „Interoperabilita“ závisí právě na zmiňované standardizaci, která musí být včas a nekompromisně implementována, a dále na úrovni připravenosti daného zařízení pro výměnu ZD na bázi integrační platformy nebo podobných nástrojů pro dostupnost a konsolidaci různých datových zdrojů.

Výhledy i možné dostupné cíle bychom tedy měli, otázkou je, jak se povede realizace.

Integrace do evropských informačních systémů

Integrace do evropských informačních systémů přímo souvisí s úspě­š­nos­tí realizace výzev IROP 78, 79 a 80 a dalšími souvisejícími a na­va­zu­jí­cí­mi projekty. Pokud budeme úspěšní, dokážeme zavést stan­dar­dy pro zdravotnickou dokumentaci, vybudujeme afinitní domény a budeme schopni na základě těchto skutečností vyměňovat ZD mezi jednotlivými subjekty, budeme se umět zapojit i do ostatních struk­tur členských zemí EU a jinde. Dostupnost vaší ZD v zahraničí může velmi zefektivnit úkony lékařské péče v případě nenadálé události, nehody apod., ke které může dojít při vašem pobytu za hranicemi.

Integrace do evropských informačních systémů má ale mnohem větší dosah, než je výměna ZD pro léčbu pacienta. Pokud si uvědomíme přínosy výměny množin pacientských dat pro vědu a výzkum, dostáváme další rozměr mezinárodní integrace. Vytvoření registrů pro ukládání obrazové dokumentace v rámci zemí EU je už, pokud vím, jako projekt připravováno. Logicky další množiny dat, pochopitelně při dodržení všech bezpečnostních zásad a případné anonymizace, budou následovat. Možnosti výzkumu tak lze posunout na úplně jinou úroveň včetně nasazení umělé inteligence a dalších nových metod pro práci s daty. Podle mého názoru je to rozhodně správný směr v rámci spolupráce zemí EU.

Je totiž nutné vnímat, kolik užitečných aspektů nám taková spolupráce může přinést. Koordinace ve výzkumu při dostupnosti dostatečného množství dat může výzkum velmi zefektivnit. Nebude nutné provádět velké množství testů a výzkumu na různých malých vzorcích dat, ale budeme moci společně využít pro vědu dostatečně robustní, spolehlivé a bezpečné řešení založené na digitalizaci zdravotnictví.

Závěr

Je smutné, že i přes výrazné úspěchy v digitalizaci průmyslu a modernizaci státní správy je digitalizace českého zdravotnictví zatím spíše opomíjena. I když zavedení elektronických dokladů v oblasti státní správy, portálu občana a dalších digitálních nástrojů bylo a je doprovázeno technickými problémy, obecně se vždy postupovalo vpřed, a to poměrně rychle. Nemocniční zařízení, jako klíčový prvek našeho státu, by se v tomto procesu rozhodně neměla opomíjet. Naopak si zaslouží být jednou z prioritních oblastí digitalizace.

Realizace projektů v rámci evropských fondů IROP je zde správnou cestou k dalšímu rozvoji digitalizace, ale neměla by být jedinou. Managementy nemocnic by měly s touto položkou počítat při tvorbě rozpočtů a sledovat, zda jejich oddělení IT mají stanovené potřebné strategie a zda je důsledně a efektivně naplňují.

Je totiž nutné na závěr zmínit ještě jednu myšlenku. Pokud budeme mít úspěšně digitalizované informační systémy ve zdravotnictví, může se lékař při práci více věnovat pacientovi. Vzpomeňte si, kolik času při vaší návštěvě u lékaře musí dnes lékař věnovat správnému vyplňování systému, se kterým pracuje. Kvalitnější digitalizace by tak velmi pravděpodobně mohla vést ke zefektivnění lékařské péče, zvládnutí většího množství pacientů ve stejném čase a možná i ke zlepšení situace ohledně problémových přesčasů.

Ladislav Pálka Autor článku je obchodním ředitelem pro oblast zdravotnictví v Thein Systems. Má více než 20 let praxe v oblasti digitalizace zdravotnictví. Pravidelně přednáší na zdravotnických konferencích, seminářích i setkáních nemocnic a snaží se kontinuálně tyto instituce vzdělávat v oblasti digitální transformace a kvality informačních systémů ve zdravotnictví.