Praktická AI jako součást klasických řešení

Analytici a odborníci se shodují, že nás čeká určitý druh „vystřízlivění“. Po letech masivních investic a hypu kolem AI začíná přicházet čas, kdy se důraz přesune z vizionářských konceptů k reálným a praktickým aplikacím s konkrétními přínosy. Stejně jako tomu bylo například u IoT, kdy se z obecných a vznosných diskusí o internetu věcí přešlo k přímým aplikacím v oblastech, jako je energetický management, sledování výroby, či prediktivní údržba. U AI očekávám podobný posun a bude znakem příštího roku. Jedním z hlavních důvodů tohoto posunu je rostoucí zralost a dostupnost AI technologií a nástrojů. Vývojáři už mají k dispozici robustní a spolehlivé platformy, které usnadňují integraci AI do stávajících systémů, aplikací a procesů. AI tak začne být využívána jako jeden z nástrojů k řešení konkrétních problémů, spíše než jako cíl sám o sobě. Přejdeme tedy od AI aplikací zpět k aplikacím řešícím konkrétní funkční doménu (účetnictví, marketing, obchod, lidské zdroje, …), které budou AI využívat. Proč bych měl mít například speciální AI aplikaci pro vytěžování faktur, když by můj ekonomický, nebo workflow software měl mít tuto funkci přímo v sobě.

Agent s povolením používat AI

V poslední době se čím dál tím více mluví o AI agentech. Myšlenkou je, že si můžeme „vycvičit armádu AI agentů“, kteří budou každý vytrénován na konkrétní činnost a roli. Následně je budeme podle potřeby využívat. Výhodou pro uživatele je okamžitá připravenost pro konkrétní úlohu bez nutnosti obsáhlých promptů. Tito agenti také umí mezi sebou spolupracovat, případně se automaticky aktivovat i bez přímého pokynu uživatele (například po příchodu e-mailu se spustí agent pro vyhodnocení obsahu a dle typu zprávy pak tuto předá příslušnému agentovi vyřizujícímu konkrétní typ požadavku). Firmy pak mohou postupně vytvořit celé řetězce takových agentů a tím ještě více zrychlit digitalizaci procesů. Vedle „standardizace“ a integrace AI do běžných nástrojů budou právě agenti tou další velkou věcí v oblasti umělé inteligence.

A kdo pohlídá agenty?

O bezpečnosti se v souvislosti s umělou inteligencí mluví často a je to důležité, protože AI otvírá řadu palčivých otázek. Nechci tu opakovat již mnohokrát vyřčené a napsané, ale v souvislosti se zmíněnými agenty se začíná objevovat nová oblast – infikování agentů. Úprava nastavení agenta může způsobit velké škody. Bude proto třeba ještě více se zaměřit na hlídání, jak umělá inteligence v rámci organizace funguje, a nasadit na AI agenty další agenty, kteří budou dohlížet, že procesy fungují, jak mají. Přijde vám to přitažené za vlasy? Možná, ale řekneme si za rok, za dva.

Adopce, adopce, adopce…

Je to pořád dokola. Přibývají stále nové nástroje a technologie, ale běžní uživatelé je nestíhají vstřebávat, někdy o nich ani nevědí. Často mají mezery i v používání běžných nástrojů. Zkoušeli jste si někdy udělat průzkum, kolik vašich uživatelů umí správně používat třeba styly v dokumentech, nebo vytvořit základní prezentaci? Asi byste se divili. Podobné je to s nástroji na bázi AI, kterými nás výrobci zásobují. Řada lidí si vyzkoušela obecný chat využívající generativní AI pro napsání textu, nebo vygenerování obrázku, ale tím jejich pokusy často končí. Nedovedou si představit, jak reálně tyto nástroje využít ke své práci. Proto bude potřeba se ještě více zaměřit na adopci těchto nástrojů. A to možná ani ne tak z pohledu, jak je používat, ale k čemu. Tedy inspirovat lidi příklady toho, jak jim mohou nové a moderní nástroje s AI zjednodušit práci, urychlit zpracování úkolů, případně změnit to, jak pracují. Protože jedině tak jim AI opravdu pomůže.

Dalibor Lukeš Autor článku je odborník na digitalizaci, z pozice člena představenstva řídí technologické, produktové a marketingové aktivity společnosti MULTIMA.